Duhový most

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu

zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu.

Jsou tam krásné louky, kopce a jezera,kde si naši psí

kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla,

pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. Tam

pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti,

k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku

ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší,

nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí

kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají

a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely,

jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo

byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života.

Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších

snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí

jim jejich pániček, přítel největší. Všichni si spolu

hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a

zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,

celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a

rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a

rychleji. Objevil svého lidského přítele, a když se konečně

setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání

pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk

se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely

z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic

nerozdělí.

A tehdy překročí Duhový most společně …