Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu
zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu.
Jsou tam krásné louky, kopce a jezera,kde si naši psí
kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla,
pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. Tam
pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti,
k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku
ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší,
nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí
kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají
a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely,
jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo
byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života.
Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších
snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí
jim jejich pániček, přítel největší. Všichni si spolu
hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a
zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,
celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a
rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a
rychleji. Objevil svého lidského přítele, a když se konečně
setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání
pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk
se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely
z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic
nerozdělí.
A tehdy překročí Duhový most společně …